Smrtelný pád Rakušana Gernota Reinstadlera

Pátek, 18. ledna 1991. Na wengenském Lauberhornu je na programu tuctový kvalifikační sjezd Světového poháru, který rozhodne o postupujících do hlavního závodu. Podmínky? Žádný extrém. Naopak. Sníh krupičnatý, rozhled optimální, teplota minus tři stupně. Zájem televizních stanic nepatrný. O vítěze přece půjde až zítra. Přesto obrázky z kvalifikace brzy obletí celý svět.

Dvacetiletý Gernot Reinstadler, sjezdař z Pitztalu, se na startu naposledy protáhne a nasadí si brýle. Ví, že jeho výkonnost se pohybuje na hraně postupu mezi 30 nejlepších. "Musím zariskovat," říká si možná. Pod ním se vine nejdelší sjezd světového programu na trati, kterou její kritici označují za "přeživšího dinosaura". Jeho cílem nikdy neprojede.

Na cílovém svahu již Reinstadler čerpá ze dna svého rezervoáru sil. V rychlosti 75 km/h ztrácí rovnováhu, rozjíždějí se mu lyže a terénní vlna jej v záklonu katapultuje do vzduchu. Proletí čtyřicet metrů, udeří do ochranné sítě, která jej však neochrání. Špička lyže uvízne v jednom ze širokých ok z umělé hmoty, ale tělo pokračuje dál. Setrvačná síla rozlomí Reinstadlerovu pánev, málem mu urve nohu. Pod ním se brzy rozlévá kaluž krve.