Drogová válka v Mexiku

Obchod s drogami nebyl v Mexiku dlouhodobě ničím neznámým, země sama byla producentem opia a marihuany. Pravý rozvoj nastal však až od sedmdesátých let dvacátého století, kdy se Mexiko stalo tranzitní zemí pro část kokainu putujícího na ose Kolumbie–Spojené státy.

Část obrovských zisků z prodeje kokainu zůstávala v Mexiku, kde díky tomu posilovaly tamní skupiny organizovaného zločinu. Za zlomový bod pak lze považovat první polovinu devadesátých let, kdy byly eliminovány dva velké kolumbijské kartely, které v té době ovládaly většinu obchodu s kokainem – Medellínský kartel, v jehož čele stál známý Pablo Escobar (podle časopisu Forbes v roce 1989 sedmý nejbohatší člověk planety) a kartel z Cali bratrů Orejuelových. Tyto kartely byly rozsáhlými organizacemi, které byly schopny pokrýt celý proces výroby, transportu a poté též distribuce na území Spojených států, přestože její značnou část v pozdějším období vzhledem k rostoucím objemům „outsourcovaly“ Mexičanům. Po jejich pádu se již na kolumbijském území neetabloval nový kartel, který by měl srovnatelnou sílu a moc (ačkoli v určitých momentech se mohl takto jevit kartel Norte del Valle) a výsledkem byla výrazná fragmentace kolumbijské drogové scény. Tato fragmentace vede k tomu, že v současné chvíli jsou kolumbijské skupiny zabývající se obchodem s drogami v zásadě malé, jedná se spíše o buňky, které se zabývají jednotlivými částmi výrobně- tranzitně-prodejního procesu a navzájem se potřebují. Stejně tak potřebují silné partnery v zahraničí, především pak právě v Mexiku. Mexičané se tak stali výraznými hráči v oblasti tranzitu a prakticky dominantními v samotné distribuci drog ve Spojených státech. Soustředí se přitom na „velkoobchodní“ aktivity, samotný koncový článek nechávají na pouličních ganzích, kterým drogy dodávají.Americká administrativa odhaduje, že mexické kartely stojí celkem za devadesáti procenty veškerého pašování kokainu do USA. Americký drogový trh přitom představuje řádově desítky miliard dolarů.