Bull Sharks (Carcharhinus leucas)

 Nebo také Žralok bělavý    (anglický překlad žralok býčí)

 

Žralok bělavý obývá tropické a subtropické pobřežní vody a ústí řek v západním Atlantiku od Massachusetts (USA) k Argentině, východním Atlantiku od Maroka po Angolu, Indický oceán a západní Pacifik od JAR k Indii, Vietnamu, Filipínám a Austrálii a východní Pacifik od Kalifornského zálivu k Ekvádoru. Dále je zaznamenán v řekách (4000 km od ústí Amazonky v Peru, přes 3000 km od ústí Mississippi a v Zambezi) a v jezeře Nikaragua, odtud i místní jména žralok zambezský, žralok nikaragujský apod. Preferuje hloubky do 30 m, jeho celkový hloubkový rozsah je 1 – 152 m. Jako jediný žralok snese sladkou vodu, v které pravděpodobně může žít i delší dobu, a zároveň i mořskou vodu s vysokou salinitou až 53 ‰.

Většina jeho potravy se skládá z kostnatých ryb a menších žraloků, včetně mladých jedinců vlastního druhu. Dále se živí rejnoky, delfíny, želvami, korýši, měkkýši, ptáky, ba dokonce i suchozemskými savci jako jsou psi, skot či krysy.

Žralok bělavý má krátký, tupý, okrouhlý rypec a drobné oči. První hřbetní ploutev je velká, trojúhelníkovitá a zašpičatělá. Druhá hřbetní ploutev je výrazně menší než první. Ploutve mají tmavší konce. Hřbet má šedé zbarvení, které přechází v bílé na spodní části těla. Horní zuby jsou široce trojúhelníkovité a výrazně zoubkované. Dolní zuby mají širokou základnu, jsou úzce trojúhelníkovité a méně pilovité. Přední zuby jsou rovné a další zuby se postupně šikmí. Může vyvinout rychlost přes 19 km/h. Dospělý jedinci nemají pravděpodobně žádného přirozeného nepřítele, avšak mladí jedinci se mohou stát kořistí žraloka tygřího (Galeocerdo cuvier), žraloka hnědého (Carcharhinus plumbeus) či jiného žraloka bělavého. Co se týče počtu útoků na člověka, řadí se na třetí místo. Někteří odborníci ho dokonce považují za nejnebezpečnějšího žraloka, neboť je velký, vyskytuje se ve sladkých vodách a místech s velkým počtem lidí. Dále není tak lehce rozeznatelný jako žralok tygří a žralok bílý (Carcharodon carcharias) – pravděpodobně má na svědomí velkou část útoků s neurčeným viníkem. Nebezpečí hrozí zejména v kalné vodě, kde ho člověk nemusí včas spatřit. Využití neunikne maso (čerstvé, mražené, uzené), ploutve, kůže a játra. IUCN Red List ho řadí mezi téměř ohrožené druhy.

Živorodý. Březost trvá 10 – 11 měsíců. K páření dochází během letních měsíců a k narození od dubna do června. V jednom vrhu rodí 1 – 13 mláďat o délce okolo 75 cm a to na místech se sníženou slaností, jako např. pobřežní laguna, ústí řek. Samice jsou větší než samci. Věk pohlavní dospělosti se mění v závislosti na místě výskytu. Samci dospívají dříve (o délce 190 – 210 cm) než samice (204 – 225 cm). Samice mají na těle často jizvy jako památku na páření. Dožívá se až 32 let.