Tancovačky na cracku

Crack je cenově dostupnější variantou kokainu. Jeho kouření je od počátku osmdesátých let 20. století masivně rozšířeno mezi černošskou populací v USA a v devadesátých letech též v západní Evropě. A JAK SE NA NĚJ PAŘÍ???

 Výroba

Crack vzniká tepelnou úpravou kokainu s alkalickým činidlem (nejčastěji se jedná o jedlou sodu, prášek do pečiva ale i vápno) spolu s éterem nebo méně často používaným čpavkem. Nejedná se tedy o novou látku, nýbrž o látku přeměněnou, tzv. volnou bázi.

 Aplikace

Crack se na rozdíl od kokainu nešňupe, ale bývá kouřen, a to ve zvláštních dýmkách (skleněná trubička o vnitřním průřezu zhruba 6 mm) či v cigaretách s příměsí marihuany a tabáku. Taktéž je možné inhalovat kouř, který vzniká spalováním cracku na pocínované fólii. Jednorázová dávka bývá 10 - 120 mg.

 Účinky

Aktivní působící složkou „cracku“ je kokain. Samotný „crack“, absorbovaný plícemi, působí na CNS podobně jako kokain. Mechanismus jeho působení na mozkovou tkáň není přesně znám: pravděpodobně blokuje absorpci noradrenalinu presynaptickými zakončeními neuronů. Užívání volné báze je nejrychlejší způsob, jak dostat do mozku značné množství kokainu. Kouř se absorbuje v plicích a dostává se do mozku během 4-6 sekund po inhalaci. Účinek cracku dosahuje vrcholu během prvních 30-60 minut po požití a v průběhu další hodiny mizí. Stav intenzivní euforie trvá 5-10 minut. Jinak jsou účinky blízké kokainu.

 Návyk a závislost

Hlavním a velice nebezpečným rysem cracku je vysoká návykovost. Ve velice krátké době, často po nekolika měsících vyvolává silnou psychickou závislost. Crack, stejně jako kokain nemá potenciál způsobovat fyzickou závislost. Oběti cracku trpí v pokročilejším stádiu přeludy a halucinacemi a vážně se zhoršuje jejich fyzický stav. Hlavním problémem jeho užívání je vysoké nebezpečí předávkování, protože je těžké odhadnout množství aktivních látek v často „řezaném“ množství.