Lobotomie

Lobotomii poprvé provedl portugalský lékař Antonió Egas Moniz. První osobou, na které Moniz provedl lobotomii, byla třiašedesátiletá žena trpící těžkými depresemi a úzkostnými stavy. Měla paranoidní představy, díky nimž byla přesvědčena, že jí chce otrávit policie. Zákrok byl proveden injekční stříkačkou s alkoholem, který měl přerušit nervová spojení. Ta byla zavedena dvěma otvory o průměru pera vyvrtanými v lebce.

Poté Moniz provedl experiment s dvaceti pacienty, z nichž část odoperoval injekcí s alkoholem a část speciálním skalpelem pro provádění lobotomie - leukotomem. Podle Monize bylo z dvaceti pacientů pomocí lobotomie sedm zcela vyléčeno, sedm pocítilo částečné zlepšení a zbylých šest zůstalo beze změn. Poté, co výsledky v roce 1937 publikoval v American Journal of Psychology, otevřel cestu lobotomii do zámoří. Zde se jí ujali dva chirurgové, Walter Freeman a James Watts. Ti operaci prováděli ostrým špičatým nástrojem, kterým do mozku pronikali těsně nad oční bulvou přes kost oční jamky. Pomocí transorbitální lobotomie, jak techniku nazvali, zaznamenali Freeman s Wattsem u úzkostných a depresivních pacientů podobné výsledky jako Moniz. Operacím se dostalo výrazné mediální pozornosti. Odhaduje se, že v rozmezí let 1936 až 1978 bylo provedeno 35 tisíc lobotomií. Od objevení antipsychotik po roce 1950 počet uskutečněných operací výrazně klesá.

V roce 1949 byl za objev lobotomie a založení neurochirurgie vyznamenán Antonió Egas Moniz Nobelovou cenou.